Jak jsme volili

Volby skončili. Začala povolební vyjednávání a s nimi i naděje na změny. Jaké budou závisí i na tom, jak si občané vybrali.

Redakce regionálních novin mě požádala, abych napsal hodnocení právě proběhlých komunálních voleb. Tedy kdo, s kým a jak. Upřímně řečeno, není o čem psát. Karty jsou rozdány. Občany komunální politika příliš nezajímá. Minulý týden se v sauně jeden z účastníků zmínil o volbách a ostatní jej velmi rychle umlčeli.
Výsledky voleb si zájemci jistě prohlédli. Nicméně, v průběhu skrutinia došlo přece jen k několika zajímavým situacím. Po sečtení třetiny hlasů na chvíli vítězila ODS nad JIHOČEŠI 2012 o celé procento. ODS celostátně posiluje na úkor ČSSD. To se stalo i zde, takže do zastupitelstva se díky šesti mandátům vrací exmístostarosta a tenkrát protěžený ředitel Služeb Města Milevska Polanecký.
Pro hnutí ANO 2011 nebylo dlouho jasné, zda se lídr vůbec dostane do zastupitelstva. Stalo se tak až poté, co se zobrazily výsledky velkých milevských okrsků na konci sčítání. Na druhou stranu, zastupitel Kaleja měl cestu dlouho jasnou, nepochybně díky hlasům celé své komunity. Venkov zjevně toto hnutí nepodporuje.
JIHOČEŠI 2012 byly od začátku favority. Známá jména přinesla preferenční hlasy. Představitel strany je jistě právem spokojen a může realizovat to, co slíbil. Pracovat pro Milevsko a jeho občany 24 hodin denně 7 dnů v týdnu.
ČSSD propadla minule a nyní svůj propad prohloubila. Získala jen 1 mandát. Místostarosta Třeštík opět neobhájil svoji pozici lídra a zůstává aktuálně bez mandátu po 7 volebních obdobích. Strana se původně rekrutuje z řad zaměstnanců místního strojírenského závodu. Má nepřitažlivou kandidátku a dlouhodobě nic nenabízí.
KSČM má stabilní voličskou základnu a tak výsledkem jsou vždy 2 mandáty. Výměna na trůnu nastala u KDU-ČSL, kde ve finále voliči rozhodli pro návrat bývalé zastupitelky Knotové. Rozhodující bude, zda realizuje slíbenou vizi svého předchůdce. Překvapením je i ztráta hlasů Strany svobodných občanů, jejíž reprezentant je kritikem nepořádků, významným diskutérem a prokázal své kvality v péči o vodní hospodářství obce.
Možné koalice. Pokud by se JIHOČEŠI 2012 dohodly s ODS, není co řešit. Jenže tato varianta je málo pravděpodobná. V končícím volebním období byla ODS v opozici a navrhla starostu na odvolání. To se obtížně odpouští. JIHOČEŠI 2012, Nezávislí a TOP09 spolu s ANO 2011 a ČSSD dají dohromady 11 mandátů. Tedy těsnou většinu. Hnutí ANO 2011 bude chtít do rady města a ostatní již spolupracují. Zástupci Strany svobodných občanů jsou často v rozepři s vedením města a strana KSČM zase historicky mimo hru.
Jak občané volili. Preferována jsou jména, která už v čele komunální politiky působí, ale i osobní vazby a všeobecné povědomí. Občané dávají hlas svým kamarádům, sousedům, vedoucím osobnostem: „Ten je od nás z baráku, toho musím volit“ či „On ten pan doktor je tak hodný a vždycky mi pomůže.“ Tento princip je zřejmý u ředitelky Sociálních služeb města nebo majitele místního zahradnictví. Paradoxně pro voliče nejsou tak významné prohřešky kandidátů z minulosti, profesní schopnosti či morální profil. A to přes fakt, že Milevsko je malé město a všichni se navzájem znají, vědí o sobě, vědí kdo je kdo.
Podle mé vize by skrutinium mělo do budoucna zaznamenat změny. Předně, bylo by žádoucí, aby mimo preference mohl občan uplatnit i upozadění. Aby mohl kandidáta tzv. „odstřelit.“ Určitě by se zvýšila volební účast. Rozhodně na venkově. Zkvalitnění uchazečů by přinesla i práce v komunální politice bez nároku na odměnu. Rozhodně by to odlákalo kandidáty, kteří vstupují do politiky výhradně za výhodami. Je třeba uvážit, že skutečných politiků není víc než 20%. Ti ostatní, když nebudou, nic se nestane. Bohužel, politická reprezentace státu jde opačným směrem. Zvýšení odměny zvoleným uchazečům má zvýšit počet politických subjektů a tedy poskytnout širší výběr občanům. Je to nesmysl, který pouze zvýší počet zájemců, o nichž jsem se zmínil, a bude stát víc daňové poplatníky. A konečně, elektronické zpracování dat. Vyloučí chybující lidský faktor. Podvody v podobě dodatečného kroužkování, protože ve volebních komisích sedí často rodinní příslušníci kandidátů, ač jde o kolizi zájmů.
K problematice voleb jsem napsal ještě jeden článek s názvem „Koho vlastně volit?“ Měl vyjít v regionálním tisku těsně před volbami. Bohužel, nebyl zařazen s odůvodněním, že se nevešel do edičního plánu vzhledem ke své délce. Obsah předvolebního vydání však nebyl volbami, kromě placených reklam politických stran, nijak významně dotčen. Článek bylo možno i modifikovat. Informace o nevhodnosti článku však dorazila až po vydání čísla. Vznikla snad obava, že by se některý kandidát či strana cítili dotčeni? Bylo třeba některou ze stran podpořit?  Tento regionální vydavatel se obvykle vyjadřuje ke komunálním politikům kriticky. Nabídka je tedy satisfakcí, která ovšem už nic neovlivní. Připomíná mi to pořekadlo o vlku a koze. Občas zaznamenám postesk nad nízkou apolitičností českých médií a je zřejmé, že kritici mají pravdu. Nicméně nezbývá než popřát zvoleným, aby je práce pro občany těšila, ale také aby jejich odměna byla zasloužená.