Proč odcházejí

Politické hnutí ANO vybízí v regionálním tisku vedení města k řešení dlouhodobého úbytku obyvatel. Opakovaně se o tomto problému mluví zejména v souvislosti s odchodem mladých občanů. Vysídlování do měst je celonárodní problém.

Jaká je vlastně situace v uplatnění na místním trhu práce? Kdo přijde do místního prosředí, všimne si dříve či později dvou významných prvků. Vše je zde vše propojeno osobními vazbami a pracuje se tady pozvolněji, jako v socialismu. V podnikatelské sféře jsem zaslechl výraz: „Bez osobních vazeb se tady nic neobejde.“ O městského úřadu se zase občané vyjadřují slovy: „Oni to mají jen pro sebe.“
Odborně vzdělaný absolvent bude sotva hledat uplatnění zde. Kvalifikované pozice jsou pod kuratelou a odměna pro začínajícího adepta je nízká v poměru k velkým průmyslovým aglomeracím. Mimoto, pokud si mladý občan během studia zvykne na prostředí velkoměsta, bude se sotva vracet. Zvlášť získá-li během studia nějakou pracovní zkušenost. Třeba způsob odměňování, bonifikace naturální formou, které se říká Kafeterie – to je v pro místní neznámý pojem. Před několika lety jsem vyslechl rozhovor dvou dívek, které zjevně pracovali v hlavním městě a srovnávali zdejší prostředí s tím pražským. Závěr byl prostý, jedna z nich se vyjádřila velmi konkrétně: "Já už chci být jen v Praze!" Vracet se nebude ani mladý muž, který se cítil perzekvován poté, co nemohl svobodně vyjádřit svůj názor při návštěvě prezidenta Zemana. V tomto centru kultury a vzdělanosti jsem strávil 14 let. Vím tedy důvěrně, o čem je řeč.
Podle mého přesvědčení nejde jen o kulturní a společenské vyžití, které odvádí mladé, jak zmiňuje starosta města. Jsou i ti, kteří by zde rádi zakotvili. Jenže, co je čeká? Jaká je vize příchozího zaměstnance - brzy si všimne osobních vztahů na pracovišti, které vedou ke stagnaci. Nic nelze změnit, bez osobních vazeb není šance na profesní růst. Pokud si přinesl zkušenosti, brzo zjistí, že převyšuje své okolí a začne se rozhlížet kolem, neboť jinak jej čeká nedobrovolný odchod při snižování nákladů. Pokud totiž zaměstnavatel realizuje restrikci lidských zdrojů, postupuje podle jednoduchého klíče. Nejdříve odejdou ti, co nemají rodinu, poté ti, co dosáhnou na předčasný důchod a ve třetím kole ti co rodinu sice mají, ale nedostává se jim osobních vazeb. Existuje však výjimka - toto pravidlo se netýká potomků skupiny privilegovaných. Mladý zaměstnanec, který nastoupil s optimismem, odejde s negativními pocity a dost možná si odnese i psychické.
Tento stav se týká i městské samosprávy. Výběrová řízení spojená s městským úřadem byla dlouhodobě trnem v oku. Výběr do vedení městských organizací v minulosti ukazoval vždy na osobní preference. Vedení města je aplikovalo i proti nelibosti veřejného mínění občanů. Mezi roky 2010-2013 jsem se na městském úřadu třikrát ucházel o pracovní pozici. Výběrové řízení bylo vždy zmanipulované. Dvakrát byl vítěz předem určen. U třetího se zase vědělo, kdo rozhodně projít nesmí. Odpověď na moji stížnost byla lakonická: "Zákon nebyl porušen." Je tedy zjevné, že selhává systém. Zvláště když mimo tuto komunitu lze získat pracovní pozici v mnohem náročnějším prostředí s výrazně větší jistotou úspěchu. Ty odmítnuté či propuštěné lze poté potkat např. v písecké severní průmyslové zóně, kde úspěšně pracují pro zahraniční zaměstnavatele. Nelze se tedy divit, že Strategický plán rozvoje města v části, která pojednává o struktuře lidských zdrojů, mluví o nedostatku technicky vzdělaných pracovníků dle potřeb trhu práce ale také o nekoncepční podpoře malého a středního podnikání.
Jaká je situace v okolí? Srovnám obce s podobnou velikostí. V Bechyni má svoji dceřinou společnost švýcarská Laufen CZ a také společnost Micro-Epsilon s německým pozadím. V Sedlčanech sídlí Povltavské mlékárny s napojením na francouzskou skupinu Savencia Fromage & Dairy a společnost I.M.F. s italským zázemím. Tito zaměstnavatelé udržují zaměstnanost mladých, protože reprezentují moderní, motivující prostředí. Zdejší prostředí nic takového nemá. Pokus o fúzi se zahraničním kapitálem se zde, bohužel, nepodařilo uskutečnit. Důvody není složité pochopit. Bohužel, nadnárodní společnosti se netají faktem, že v případě snížení efektivity nebudou otálet s přesunem provozu na jiné místo, což právě minulý týden oznámila sedlčanská mlékárna a vedení města to chápe jako závažný problém, která připraví o místo až 300 zaměstnanců. Nicméně právě v sedlčanské výrobně sýrů jsem se setkal s mladým mužem, který nastoupil jako absolvent na technickou pozici a už po roce byl jmenován vedoucím výroby se stovkou podřízených. Bez osobních vazeb. Stačil mu přirozený organizační přehled, vize rozvoje a jazykové vybavení. Na něco takového zde nelze pomyslet. Tyto pozice jsou hlídané a získá je jen někdo z úzkého okruhu občanů s výsadním postavením. Na výsledku už tolik záležet nemusí. Z vedení města jsem také zaslechl povzdech mířený k Efaflexu, který by měl stát ve zdejším prostředí. Tak tento závod stojí přesně tam, kde stát má. Pokud by jeho investor měl záměr postavit jej jinde, jistě by tak učinil.
Mladí zde, na malém městě, samozřejmě jsou, ale pracují u alternativních zaměstnavatelů, kde existuje motivační stimulace. Kde není potřeba obávat se o ztrátu pracovní pozice z důvodů, které porušují zákon o zaměstnanosti. Kde se poté, co nastane hospodářský pokles a bude nutno snížit náklady, nesáhne opět po zaběhlém systému restrikce lidských zdrojů jen protože, jak mi sdělil jeden z protagonistů tohoto systému: "Takhle se to přece vždycky dělalo."
Někteří komunální politici mluví ve svém volebním profilu o potřebě zadržet odchod mladých z města. Vzali si tuto problematiku za svoji. Jedinou snahu, kterou jsem dosud zaznamenal, projevili zástupci politické hnutí ANO 2011. Upozornili na dlouhodobý stav už na začátku volebního období, zpráva však byla odmítnuta jako nekoncepční. Nyní přicházejí se stejným požadavkem znovu. Zajímalo by mě, zda komunální politici vědí, co takový proces obnáší? Investiční pobídky, bytové zabezpečení, občanská vybavenost, dopravní obslužnost a také zajištění volnočasových aktivit. Je to běh na dlouhou trať bez nároku na politické body.
Loni na podzim vytáhlo vedení města králíka z klobouku - investiční projekt Smart City. V marketingových letácích je akce směrována i na podporu udržení zaměstnanosti pro mladé. Na listopadovém zasedání zastupitelstva padl logický dotaz na cíl a způsob financování zmíněného investičního počinu. Reprezentace města vyjádřila, že koncept nemá dosud ujasněný, i když zájem účasti se strany podnikajících subjektů existuje. Nyní se ukazuje, že město má i zdroje krytí. Vzhledem k rozsahu projektu nelze očekávat, že by nastal rozhodující zlom.
Nechceme žádné hlavní silnice. Nechceme nové občany, stačí nám ti stávající. A co tedy chceme? Jaký je výhled vedení města? I místním důchodcům je zřejmé, proč zde nevznikla průmyslová zóna v areálu místního strojírenského závodu a kdo je viník. Na předvolebním mítinku s občany v roce 2014 jsem se ptal na vizi stran týkající se podpory podnikání a živnostníků. Reprezentant Jihočechů se vyjádřil, že to není jejich priorita. Realizace projektu Smart city ale představuje pravý opak. Před časem jsem se v místním tisku dočetl, že komunální politikům problém úbytku občanů přináší špatné spaní. Nyní to ale vypadá, že jde spíše o populistický zájem. Změní vedení města svůj názor i v tomto případě?
Důvody odchodu mladých jsou zřejmé a logické. Mladé občany nevyhnala touha po kultuře a sportu ale z velké části socialistická politika tohoto prostředí, uplatňovaná dlouhodobě úzkou skupinou osob, které zaujaly řídící pozice v této komunitě. Od politiků se očekává, že naleznou řešení právě na společenské otázky tohoto typu. Proto byli zvoleni. Nebo je důvod působení místní politické reprezentace jiný?