Co je to vlastně svoboda?

Je svoboda rozdílná u nás než jinde ve světě? Je lepší nebo horší? Máme závidět nebo mít pocit zadostiučinění?

Nedávno jsem navštívil U.S.A. a Kanadu. Poté, co cestující projde pohovorem u hraniční kontroly a ocitne se v zemi svobodě zaslíbené, všimne si vzápětí, že rozhodovat se a jednat podle své vůle na severoamerickém kontinentu není tak mýtické, jak se mluví.
V  amerických velkoměstech jsem narazil na zákaz požívání alkoholu na veřejnosti včetně parků daný městskou vyhláškou pod pokutou $250. Když si v Milevsku koupím plechovku piva a vypiji ji v městském parku či na náměstí, nikdo si mě nejspíš nevšimne. Ustlat si na krabicích na chodníku či zabydlet se pod viaduktem by zde vzbudilo pozornost občanů a jistě městské policie. V USA je to naopak zcela tolerováno. Bezdomovci sice žádají o příspěvek "drobných", ale nikoho nesmí obtěžovat. Spojené státy nebyly nikdy sociálním státem, takže jich potkáte rozhodně víc, než v Česku. Podstatný rozdíl je cítit při komunikaci – chybí zášť, závist a nenávist, které je tady naopak plno. Důvod je prostý. Severoamerický kontinent neprošel budováním socialismu. Nikdo občanům nevtloukal do hlavy teorii rovnosti, která se nikdy neuplatnila.
Chůze po velkoměstě v noci vyvolává menší obavy než při procházení noční Prahou či ulicí v pátek před půlnocí na malém městě. Na druhou stranu, tady, možná ani v Praze, nepotkáte večer tolik kněžek lásky. Mladí lidé vybírají popelnice a nepřijde jim to nevhodné. Občané západního pobřeží USA létají na víkend na Havajské ostrovy, ale cesta na východní pobřeží Asie, do Číny či Japonska, je mimo jejich finanční možnosti.
Dostal jsem se náhodou k potyčce černochů. Policie vyřešila aktéry. Svědkyni, která častovala policisty nevybíravými slovy a posunky, nechali klidně odejít. Severoameričtí policisté zjevně nemají problém s pojmem úřední osoba či maření úředního výkonu. Vzpomněl jsem si na tuto událost při zveřejnění videozáznamu ze zásahu v Brně, který 8.6. uvedla Prima FTV. Je na něm vidět skupinu dotčených policistů, která nevybíravým způsobem pacifikuje bezbranného mladíka vulgárními slovy a použitím taseru. Nakonec skončil v cele.

Kanada není zdaleka tak hektická jako sousední Spojené státy. Všude až zarážející vstřícnost, tolerance, bezproblémová komunikace. Možná proto, že obyvatelstvo západního pobřeží Kanady tvoří podle odhadu asi ze 70% etnické skupiny – Číňani, Vietnamci, tichomořané a původní indiánští obyvatelé. U pavilónu Expo 86 mě zastavila ochranka. Když jsem sdělil, že jsem evropský turista, nasměrovala mě, abych nebloudil. Kanada je nám blízká i tím, že je to stále dominium britské koruny. Asimiloval jsem se asi za hodinu pro příletu.

Naproti tomu v Číně je situace zcela odlišná. Všudypřítomné bezpečnostní složky, příliš horliví úředníci státu dávající najevo svou nadřazenost. Čína letos spustila systém hodnocení důvěryhodnosti svých občanů, který ovlivní jejich sociální jistoty. Záminkou pro postih může být i nález ostrého kovového předmětu při průchodu bezpečnostním rámem, které jsou nejen na letišti, ale i při vstupu na nádraží a do každé stanice metra. Na pověstném náměstí Nebeského klidu je třeba si dávat pozor při focení, protože mezi davem se pohybují policisté v civilu. Tedy ostražitost a bdělost jako u nás při budování míru. Na letišti je zvláštní pracoviště a jen tam připojí váš mobilní telefon k internetu. A také kontrola mobilních zařízení při odbavení, které je mimochodem velmi vyčerpávající. Pro nás jsou tyto podmínky sotva přijatelné. Je vidět, že Čínská republika pevně nastavila socialismus sovětského typu. Svědčí o tom i vzhled budov a interiéru dopravních prostředků.
Japonsko má ryze konzervativní společenský systém. Kromě policistů se na ulici pohybují i jejich pomocníci v zelených reflexních vestách. Japonské bezpečnostní složky vykonávají jen dohled a jsou velmi nápomocné při potížích, třeba s hledáním cesty. Nic jiného není třeba. Japonci jsou velmi spořádaný, uniformní národ. Všechna přísná omezení respektují jako samozřejmost. Cyklisté, kterých je velmi mnoho, se pohybují po své cyklostezce, chodci po své části chodníku, školní děti nosí uniformy. Požívání alkoholu na veřejnosti je zcela vyloučeno. Snad jediným excesem je zábava mladých - honí se po ulicích v motokárách oblečeni do kostýmů  postav z kreslených seriálů Mickey Mouse, Chipa a Dale...
Zdá se,že v Česku je zatím svobody dost. Někteří jedinci si ji ale přivlastňují víc. Ovšem za cenu porušení nebo obcházení zákona či pravidel. Výhradní přístup k pracovním pozicím, bezdůvodně vyplácené mimořádné odměny, vyvádění prostředků svého zaměstnavatele či z veřejných rozpočtů atd. Mimoto do politiky vstupují příliš průměrní občané, kteří mají snahu jí omezit. Nyní třeba omezením povinných informací, které politik musí zveřejnit v registru. Ale také snahou uzákonění dozvědět se, kdo o informaci žádal. Jinak řečeno: „Nekoukejte nám přes plot, ale když se podíváte, my si to s vámi vyřídíme.“
V úvodu jsem se zmínil o pokutě. A co by se stalo, kdyby cizinec pokutu neuhradil? Pokud nepomůže konzulát, hrozí vyhoštění a zákaz vstupu na území Spojených států až na 5 let. To je ta hypotetická cena za svobodu, která je ale pro všechny stejná. Týká se tedy i těch mocných, kteří jsou doma z postihů vyjmuti díky svým funkcím a osobním vztahům.